Rozjet a provozovat vlastní byznys se dá pouze dvěma způsoby. Dobře, nebo špatně. Čím to je, že se někomu daří, na co sáhne a jiný se trápí a donekonečna potýká s problémy? Neexistuje jednoznačná odpověď, ale úspěšní byznysmeni by Vám možná odpověděli, že obětovali mnoho. Mnohdy obětovali vztahy, rodiny, klid a ve finále i zdraví. Tlak je obrovský. Vezete se v podnikatelském vlaku, který nikde nestaví. Riziko, že i přesto za jízdy vyskočíte, je obrovské. Není cesty zpět.

Nemůžete si dovolit luxus odpočinku, mozek pracuje i v noci. Hlavně v období, kdy se zrovna nedaří a na povrch vyvstávají problémy, co v příznivější době nepoznáte.
Otázka, zda byste milí byznysmeni měnili, asi není namístě, že? Kdo doslova holýma rukama vybudoval a postavil firmu na nohy, učil jí chodit, stál při ní, když jí bylo zle a neopustil ji ani, když ho stahovala ke dnu, nemůže jinak! Přeci neopustíte svoje dítě, neopustíte ty hodiny, dny, měsíce a roky nervů, stresů, beznadějí, ale i radostí, nadějí, úspěchů a vyhraných bitev. Neopustíte, ale ruku na srdce jet donekonečna až na dřeň, oddychnout si, že jsme dnešek přežili, bát se co přinese zítřek, je adrenalin pouze pro silné jedince! A tak je to v pořádku, kdyby všichni mohli dělat všechno, byla by to nuda.

Nikdo se Vás už dávno neptá, jak se daří. Všichni jsou zvyklí na vyrovnanou osobnost, co nedá na sobě znát ani výhru ani prohru. Nikdo se už dávno neptá, jestli potřebujete pomoct, protože myslí, že jste silní a dokážete si se vším poradit. Neptá se už ani Vaše žena, protože ví, že jí stejně nevnímáte a přemýšlíte nad zítřejší obchodní schůzkou. Neptají se ani vlastní potomci, protože otce prakticky neznají. A vy byste tak chtěli! Chtěli byste, aby všichni pochopili, že jedete na maximum, pomocná ruka by se hodila a trocha pochopení taky. Neděláte to přeci pro sebe, nebo ano?