Všichni k životu něco potřebujeme. A jak běží čas, zdá se, že toho obvykle potřebujeme (nebo chceme mít) pořád víc, že je stále širší sortiment zboží a služeb, které si pořizujeme s cílem dosáhnout kvalitní životní úrovně. A nelze proti tomu vlastně ani nic moc namítat. Proč by si někdo z nás lidí nedopřál, že? Když na to má…

A v tom je nejednou problém. Člověk na to musí mít. Tedy musí mít peníze, kterými by to, co chce mít, financoval. Musí si vydělat dost na to, aby zaplatil za vše, co si pořizuje, přinejmenším za to, bez čeho se neobejde.

Jenže příjmy člověka nejednou neodpovídají jeho požadavkům a potřebám. Někdy lidem prostě peníze na všechno nestačí, jednoho dne předčasně dojdou a pak je po utrácení, po nákupech a po uspokojování našich potřeb.

Jenže zatímco se to někdy dá snést, jsou i situace, kdy jsou další peníze nezbytné, kdy nelze jednoduše na všechno rezignovat s tím, že na to nemáme a tudíž se bez toho obejdeme. Někdy musíme za něco utrácet, a nikdo se neptá, kde na to vezmeme. Peníze se musí sehnat a basta.

A jak to udělat? Velmi často už je tu jen jediné řešení, a tím je půjčka. A chce-li mít člověk jistotu, že mu toto řešení vyjde, pak nejlépe americká hypotéka bez registru. U níž nehrozí, že by člověk nedostal nic kvůli tomu, že má například relativně nízké výdělky, že mu kazí jeho pověst nějaký ten záznam v registrech dlužníků, že mu hrozí exekuce a podobně. U takové nebankovní hypotéky je totiž prvořadé to, aby se za ni ten, kdo ji chce získat, zaručil zástavou své nemovitosti.

Každý tu tedy musí dát do zástavy nemovitost a musí být schopen aspoň nějak splácet. Tím ale končí všechny povinnosti, a kdo dokáže aspoň toto, dostane k dispozici třeba až sedmdesát procent odhadní ceny oné nemovitosti až na tři desítky let. A finanční tíseň je tím pádem rázem minulostí.