Jak se říká, hlad je nejlepší kuchař. Je to míněno tak, že pokud nám kručí hlady v břiše, rádi si pochutnáme klidně i na tom, co bychom za jiných okolností zmlsaně odmítli. Ovšem může to mít i význam poněkud odlišný. A to ten, že takový hlad „dokáže pořídit a naservírovat nám“ hodně jídla. Tolik, že ho prostě nejsme vůbec schopni sníst a nakonec ještě nejednou vyhazujeme přebytky.

Přiběhneme-li totiž hladoví do obchodu, rozhlédneme se po regálech a naše smysly se rázem splaší. Mohl bych si dát k obědu tohle. Nebo tohle. Tamto bych taky rád ochutnal. Jako dezert by se hodilo třeba tohle. Nebo raději tamto?
A tak do košíku putuje kdeco. A nejednou si vůbec neuvědomujeme, že je takový nákupní vozík mnohem větší než obsah našeho žaludku. Že to, co se vejde do košíku, neodpovídá ani vzdáleně tomu, co jsou schopny pojmout naše útroby.

Přivlečeme domů tašku s nákupem, vyskládáme ho na stůl, ukousneme si něco z toho, uždíbneme kousek z onoho a pak do sebe ještě zkusíme vpravit něco málo z toho zbývajícího, a dál…
Dál něco uložíme do spižírny, něco do lednice a něco třeba i na kuchyňskou linku. Třeba na to dostaneme chuť později, třeba to spořádáme zítra, pozítří,… A za týden, ne-li dříve, pak většinu z takových zásob vyhodíme. Prostě projdou, zkazí se, ztratíme na ně chuť. Vysypeme to všechno do popelnice a nejpozději ve chvíli, kdy nás opět začne honit mlsná, vyrazíme na nákup… A vše se do puntíku opakuje.
Plýtváme tak užitečnými věcmi, výsledky práce někoho jiného, a mrháme také vlastními penězi. Které sice za nesmysly utrácíme neradi, ale v tomto případě nejednou děláme výjimky potvrzující pravidlo co chvíli.
Utrácíme a utrácíme. A pak abychom se zbytečně uskromňovali na něčem jiném, na co se už peněz nedostává.
Co si počít? Jak činit, abychom s tímto nešvarem skoncovali?
Řešení je vlastně prosté. Není vlastně vůbec těžké odpovědět si na otázku, .
Jak ušetřit při nákupech potravin je totiž už dávno známá věc. Samozřejmě se ušetří, kupujeme-li jenom to nejlevnější, jenže to není vždy ideální řešení. Daleko lepší je kupovat jen to, co opravdu využijeme, a nehledět na všemožné do očí bijící „akce“ a jiné triky obchodníků, jak nás k nakupování přimět. Je lepší mít dejme tomu nákupní seznam a tímto se řídit, i kdyby čert na koze jezdil, jak se říká.

Na takovém nákupním lístku by mělo být jen to, co opravdu chceme spořádat, a mělo by toho být tolik, abychom to dokázali ještě během doby trvanlivosti zužitkovat. Je lepší dělat občasné velké nákupy než časté nákupy malé, k nimž „se často leccos přimíchá“. Dále je logicky vhodné nakupovat to, co je právě zlevněné, případně nakupovat po internetu, kde nás nesvádí ke koupi žádná mámivá vůně a jiné typy ponoukání.
A člověk se může také mít a přesto ušetřit i nemalé peníze. A vězte, že není chybou, když menším množstvím potravin vyhozených v popelnicích zklamete potkany, mouchy a jiné tam žijící nevítané potvory.