Snad o žádném autě nekolovalo tolik vtipů a tolik se nediskutovalo, jako právě o trabantu. Nejvíce vtipů bylo o jeho ne moc vysoké rychlosti a o bakelitu, ze kterého byl vyroben. A tady se lidé mýlili. Trabant nebyl vyroben z bakelitu. Ačkoliv se mu říkalo „bakeliťák“.
·        Jeho oděvem byl duroplast.
Což je směs odpadní bavlny a pryskyřice. Proč tak neobvyklý materiál? To je prosté. Byl právě nedostatek plechu.
·        Kostra už byla mnohem pevnější. Ta byla vyrobena z oceli.

Co bylo ještě na trabantu tak trochu k smíchu? Nepřehlédnutelný zvuk jeho dvoutaktního motoru. Pamětníci si jistě vzpomenou na chvíle, kdy jim do smíchu právě moc nebylo. Bylo to ve chvíli, kdy stáli se svým vozem právě za trabantem. Například na křižovatce nebo na železničním přejezdu.
–         Všechna auta před ním (včetně zmíněného trabantu) nastartovala a rázem všechna zmizela.
–         Zalil je dým, který se vyvalil z výfuku trabantu.

Lidová tvořivost nezná mezí

Všechny nedostatky však nedokázaly zabránit tomu, aby si kutilové z tohoto lidového vozítka neudělali
·        terénní vozidlo na nesjízdné cesty.
·        ideální auto na dovolenou – mělo lůžkovou úpravu.
·        kabriolet nebo limuzínu – úprava pro chudé snoby.

Trabant měl i několik nesporných výhod.Nebo spíše ty výhody pociťovali jejich majitelé. Pokud někdo uvízl (například v závěji) s běžným autem, musel počkat na nějaký silnější stroj, který mu z této šlamastiky pomohl. Majitel trabantu počkal na tři kolemjdoucí, kteří mu pomohli vůz prostě přendat. A jelo se dál. Trabant se vyráběl neuvěřitelných třiatřicet let.

Jestliže se chcete na tato zajímavá vozidla podívat zblízka, stačí navštívit muzeum, které se nachází v pražském Motole. Poslední vůz sjel z výrobní linky v roce 1991. Výrobci chtěli jeho produkci udržet, ale nepodařilo se. O osmnáct let později se znovu vynořil nápad, aby se trabant opět dostal do výroby. I tehdy z plánů sešlo. Tak kdy to bude do třetice?